Články

Na Seznam Medium vyšel s článkem, který má vyvracet údajné nepravdy o vánočních kaprech, které jsou prezentovány ochránci zvířat z iniciativy Vánoce bez násilí. Namísto toho však přichází s pěknou várkou zavádějících či zcela zcestných agrumentů. Podíváme se jednotlivé části článku a pokusíme se je podložit vědeckými fakty a logickými argumenty, na rozdíl od autora zmíněného článku se vyvarujeme argumentačních faulů. 

Nevypouštějte kapry!

Autor zpochybňuje varování ochránců zvířat o tom, že kapr by se neměl vypouštět zpět do vody, protože hrozí jeho uhynutí. Dokonce k tomu vyzývá! Nabádat k vypouštění kaprů může buď naprostý diletant, nebo někdo, kdo chce prodejcům zvýšit zisky. Níže vysvětlíme proč.

Ryby mají na povrchu těla ochranný sliz (tzv. mukózní vrstvu), který obsahuje antimikrobiální látky a brání bakteriím, plísním a parazitům v napadení ryby. Teď si vemte, kolikrát jsou ryby během celého procesu nabírány, přesýpány či přehazovány z kádě do kádě. Při každé manipulaci s rybou je vysoce pravděpodobné narušení této ochranné vrstvy, která je klíčová pro jejich zdraví. 

Zde je třeba připomenout, čím vším si tzv. vánoční kapr projde: 

1. Výlovy (říjen-listopad)
1. nabírání ryb naběráky, třídění podle velikosti, při kterém jsou ryby posouvány po dřevěných nebo kovových skluzech
2. přehazování z kádí do transportních necek, vysypání na váhu
3. z váhy buď opět přesýpání do necek, nebo skluzem přímo do vodní nádrže na nákladním automobilu
4. převoz na sádky a skluzem vysypání do vody
2. Pobyt na sádkách
   1. cca dva měsíce bez potravy
   2. v přeplněných sádkách ryba nemůže odpočívat, což by v přírodě během zimy dělala
   3. v důsledku toho úbytek energetických zásob, snížení imunity
3. Před Vánoci
1. vylovení ze sádek
2. naložení do nákladních aut
3. převoz na místo prodeje
4. vyložení do kádí na prodejním stánku
5. vylovení z kádě a prodej zákazníkovi

Video: Manipulace s rybami při výlovu (ČR) 

 

Technika výlovů se za celá staletí nezměnila a s rybami je stále zacházeno, jako kdyby necítily bolest. V důsledku nešetrné manipulace jsou potlučené, jejich přirozená ochranná vrstva je poškozená a často mají i polámané ploutve. Během pobytu na sádkách nedostávájí potravu. Kapři by v tomto období sice stejně nejedli, ale rozdíl oproti sádkám je v tom, že v přirozeném prostředí by kapr pobýval u dna ve stavu podobném hibernaci. Jenže na přeplněných sádkách jsou kapři nuceni být aktivní a spotřebovávají tak více energie. Cílem je, aby se zbavili tukových zásob, ano, přesně těch zásob, které si za celý rok nastřádali pro přežití zimního období. Přidejte si k tomu teplotní šok, potlučení a snížení imunity v důsledku narušení ochranného slizu. Pokud kapra v tomto stavu vypustíte, jeho šance na přežití do jara je malá. Pro úplnost dodám, že vypouštění vánočních kaprů považuje za týrání zvířat i Rybářské sdružení ČR nebo veterinář Miroslav Kulich. 

Video: Čím vším si projde vánoční kapr (ČR) 

 

Pečujeme o zvíře, abychom ho mohli zabít?

Autor článku tvrdí, že kapři chovaní v českých rybnících mají „bohémský život“ a že čeští rybáři o kapry „pečují s velkou pozorností“, aby je nakonec mohli zabít a připravit na vánoční stůl. Tento argument je paradoxní a využívá emoční manipulace. Starost o zvířata nelze považovat za ospravedlnění jejich zabíjení. Péče a následné zabití zvířete nejsou morálně slučitelné. Ve skutečnosti to jen ukazuje, že kapři nejsou respektováni jako cítící bytosti, ale pouze jako produkt určený ke konzumaci.

Tato logika by byla absurdní: staráme se snad o psy nebo kočky, abychom je nakonec zabili? Zvířata si zaslouží péči a ochranu pro svůj vlastní život, ne proto, že se stanou součástí našich talířů.

A kromě toho:

• České rybníky jsou ve své podstatě velice intenzivní velkochovy, jsou přeplněné a znečištěné. Intenzivní chov kapra snižuje kvalitu vody, což je pro některé další druhy vodních živočichů i rostlin fatální, o celkovém poklesu biodiverzity ani nemluvě.
• Výše popsaný proces výlovů a přemisťování je pro kapry velmi stresující a dnes už víme, že ryby cítí nejen bolest, ale i emoce. Ryba je vodní živočich a při pobytu na souši zažívá pravděpodobně podobné pocity, jako kdybychom pod vodu ponořili suchozemské zvíře. Každý okamžik strávený na vzduchu je pro kapra krutým bojem o život.
• Mnoho kaprů je zabito neodborně, což vede k jejich dlouhému umírání v bolestech. Ryby jsou například omráčeny úderem, který je často nedostatečný, takže jsou následně rozřezáni při vědomí. To se týká nejen zabíjení v domácnostech, podobné případy byly zdokumentovány i na stáncích.

Tolik k bohémskému životu kaprů.

Váženi ryb během výlovu. Ryby jsou namačkané na sobě v několika vrstvách.

 

Ryby cítí bolest a stres 

Autor článku sám sobě protiřečí, když se na jedné straně považuje za ochránce zvířat, který „nikdy nepřehlížel utrpení a bolest žádného zvířete“, na druhé straně považuje bolest, strach a stres ryb za banalitu v zájmu zachování prodeje kaprů. Existuje celá řada vědeckých důkazů, které prokazují, že ryby:

• Mají nervový systém srovnatelný s ostatními obratlovci, což znamená, že cítí bolest a reagují na stresové podněty.
• Projevují stresové chování, když jsou vystaveny nepříznivým podmínkám, jako je nedostatek vody, manipulace při převozu nebo těsný prostor v kádích.
• Reagují na bolest podmíněně i nepodmíněně, což svědčí o tom, že jsou si této bolesti vědomé.

Například vědci jako Lynne Sneddon nebo Victoria Braithwaite ve svých pracích potvrdili, že ryby cítí bolest, mají schopnost učit se a dokonce vykazují známky emocionálního utrpení. Ignorování těchto poznatků ve jménu tradice je nejen necitlivé, ale i neetické.

 

Tradice jako ospravedlnění násilí

Autor staví svůj hlavní argument na tom, že pojídání kapra je česká tradice, kterou bychom neměli narušovat. Tento argument je však problematický z několika důvodů:

• Tradice, jak správně článek zmiňuje, se neustále mění. To, co bylo tradicí před sto lety, se dnes může zdát nepřijatelné. Například bývalo tradicí veřejné bičování, upalování čarodějnic nebo veřejné popravy. Společnost tyto praktiky zavrhla ve chvíli, kdy jsme pochopili, že jsou příliš kruté a nehumánní.
• Pouhý fakt, že něco děláme dlouho, neznamená, že je to správné.
• Vánoce dnes oslavují hodnoty jako mír, láska, soucit a klid. Jakým způsobem je ale v souladu s těmito hodnotami násilné zabíjení zvířat? Ryba, která během svého života zažívá utrpení, se stává obětí paradoxu: svátek míru oslavujeme aktem násilí.

Autor článku uvádí, že zastánci práv zvířat jednají „přehnaně emocionálně“ a příliš empaticky. Empatie však není slabostí, ale ctností. Právě díky empatii dokážeme posuzovat své jednání vůči slabším a zranitelnějším. To platí nejen vůči zvířatům, ale i lidem.

S kapry se zachází jako s uhlím.

 

Falešné dilema

Dalším argumentačním faulem je tvrzení, že pokud kapři neskončí na pánvi, stanou se kořistí predátorů, jako jsou kormoráni, vydry nebo štiky. Tento argument využívá falešné dilema, protože sugeruje, že kapři mají pouze dvě možnosti: být zabiti člověkem, nebo být snědeni predátorem. To je však zavádějící hned ze dvou důvodů:

1. Smrt způsobená přirozeným predátorem je součástí ekosystému. Na rozdíl od lidské manipulace je predátor nezbytnou součástí přírodní rovnováhy. Lidé naopak kapry z tohoto prostředí vytrhávají, chovají je v nepřirozených podmínkách intenzivních chovných rybníků a systematicky je využívají jako zdroj jídla. Kapři určení na vánoční stůl by bez umělého zásahu člověka nikdy nespatřili světlo světa a ani by jim proto nehrozilo ulovení predátorem.
2. To, že se predátoři živí kapry a pojídají je zaživa, nijak neospravedlňuje lidskou konzumaci. Morální standardy lidí by měly být vyšší než instinktivní chování divokých zvířat. Predátor jedná na základě nutnosti přežití, zatímco člověk má možnost volby – včetně volby nepůsobit zbytečné utrpení.

V igelitovém pytli ryby trpí.

 

Ekologie a udržitelnost

Článek opakovaně zdůrazňuje, že kapři jsou ekologicky udržitelnou variantou rybolovu. Přestože může být pravda, že chov kaprů má menší ekologickou stopu než dovoz mořských ryb, tento argument přehlíží klíčovou otázku:

• Utrpení zvířat by nemělo být ospravedlněno ekologickou úsporou. Hledat „nejméně špatnou“ variantu není řešením. Skutečnou ekologickou alternativou by bylo přejít na rostlinnou stravu, která má nejnižší uhlíkovou stopu ze všech možností.
• Chov kaprů také závisí na intenzivním zemědělství (obiloviny pro krmivo), což přispívá k degradaci půdy a znečištění vodních zdrojů.
• Chovné rybníky jsou zdrojem metanu, velice silného skleníkového plynu. 

Autor vytváří falešnou spojitost mezi existencí rybníků a chovem kaprů, čímž naznačuje, že bez kaprů by rybníky zanikly. Tento argument je nepravdivý: 

• Rybníky v Jižních Čechách byly historicky zakládány primárně jako vodohospodářská díla, která měla zajistit distribuci vody a zmírňovat povodně. Chov ryb se přidal později a nebyl tedy jediným důvodem existence rybníků.
• Moderní rybniční soustava by mohla plnit svou ekologickou a vodohospodářskou roli i bez intenzivního chovu kaprů. Rybníky mohou existovat jako biotopy pro volně žijící druhy rostlin a živočichů, přičemž by nadále přispívaly k mikroklimatu a zadržování vody v krajině. Intenzivní chov kaprů přírodě škodí.

 

Článek ignoruje možnost nahrazení kapra rostlinnými alternativami nebo pokrmy, které nezpůsobují utrpení zvířat. Mnoho Čechů už dnes slaví Vánoce bez kapra a připravuje si chutná jídla z luštěnin, rostlinných alternativ nebo zeleniny. Ostatně taková hrachová polévka, pučálka nebo houbový kuba, to byly tradiční vánoční pokrmy našich babiček. Kdo před sto lety bojoval za zachování této staročeské tradice? Když rybáři ve 30. letech 20. století začali na štědrovečerní tabuli tlačit kapra, autor zmiňovaného článku by nejspíš také bojoval proti takovým novotám…

Vytisknout