Ryby cítí bolest

Ryby cítí bolest

Bioložka Victoria Braithwaite ve své knize „Do Fish Feel Pain?“ (Cítí ryby bolest?) tvrdí, že: „Je zde mnoho důkazů, že ryby cítí bolest a trpí stejně jako například ptáci či savci“.

Ryby sice neslyšíme křičet, když jsou nabodnuté na háčky, nebo se nešklebí, když jim je háček vyrván z jejich tlam. Nicméně jejich chování nám dokazuje jejich utrpení, pokud jsme ochotni si ho všímat. Například když Braithwaite s kolegy vystavili ryby dráždivým chemikáliím, chovaly se a reagovaly tak, jak by reagoval kdokoliv z nás: ztratily chuť k jídlu, jejich žábry bily rychleji a postižené oblasti si otíraly o bok nádrže.

Přičemž neurobiologové již dávno uznali, že ryby mají nervový systém, který reaguje na bolest. Ryby, stejně jako „vyšší obratlovci“, mají neurotransmitery, jako jsou například endorfiny. Endorfiny mají za úkol zmírnit utrpení. Jediným důvodem, proč jejich nervové systémy produkují tyto takzvané léky proti bolesti, je zmírnit bolest. Vědci na základě zkoumání pak vytvořili detailní mapu více než dvaceti receptorů bolesti, či „nociceptorů“, v oblasti hlavy a úst ryb, a to včetně oblastí, kde může dojít k proniknutí háčku do masa. Dr. Stephanie Yue vyjádřila své stanovisko k rybám a bolesti takto: „Bolest je evoluční adaptace, která pomáhá jednotlivcům přežít…není pravděpodobné, aby u jedné konkrétní taxonomické třídy náhle zmizelo vnímání bolesti.“

 

Přestože ryby nemají stejnou mozkovou strukturu jako lidé (například nemají neokortex), Dr. Ian Duncan nám připomíná, že se „musíme dívat na chování a fyziologii“, ne pouze na anatomii. Dále tvrdí, že „mozek se může vyvíjet různými způsoby“. „A to se děje u ryb. Je to vyvinuto v jiných částech mozku jiným způsobem tak, aby byla přijímána bolest“, dále dodává. 

Mnoho studií z posledních let prokázaly, že ryby cítí a reagují na bolest. Například když pstruhům duhovým vstříkli do tlamy kyselinu octovou nebo včelí jed, přestali jíst, houpali se na dně nádrže a otírali si tlamu o stěny nádrže. Rybám, kterým byl vstříknut neškodný solný roztok, se tyto známky chování nevyskytovaly. Pstruzi jsou „neofobní“, což znamená, že se aktivně vyhýbají novým/cizím objektům. Ale ti, kterým byl injekčně podán roztok kyseliny octové, najednou trochu reagovali na pestrobarevnou Lego věž, která byla umístěna v jejich nádrži. To naznačuje, že jejich pozornost byla zaměřena na věž místo na bolest, kterou zažívali. Ale ty ryby, jenž byl dán pouze fyziologický roztok, či nebo léky proti bolesti, vykazovaly obvyklý stupeň opatrnosti ohledně nového objektu. 

Podobné výsledky byly prokázány u lidských pacientů trpících bolestivými zdravotními stavy. Lékaři tedy již dlouho vědí, že bolest narušuje normální kognitivní schopnosti pacienta.

Ve studii publikované v časopise Applied Animal Behavior Science došlo k zjištění, že ryby, které jsou vystaveny nadměrnému teplu, později vykazují známky strachu a ostražitosti. To opět dokazuje, že ryby zažívají bolest a mohou si ji pamatovat.

Vědci z Queen’s University Belfast ve svém výzkumu prokázali, že se ryby učí vyhýbat bolesti stejně jako jiná zvířata. Rebecca Dunlopová, jedna z vědců, uvedla: „Tento výzkum ukazuje, že vyhýbání se bolesti u ryb se nezdá být reflexivní chování, nýbrž naučené, pamatované a měnící se podle různých okolností. Tudíž když ryby vnímají bolest, nemůže být rybolov nadále považován za neškodný sport“.

Obdobně dospěli k závěru vědci z University of Guelph v Kanadě. Podle nich ryby pociťují strach, když jsou pronásledovány, a jejich chování je víc než pouhý reflex. Dr. Duncan, který tuto studii vedl, zmínil: „Ryby mohou být vyděšené a… preferují nemít strach.

Ve zprávě organizace Farm Animal Welfare Committee (FAWC) z roku 2014 poradní orgán uvedl směrem k britské vládě: „Ryby jsou schopny detekovat škodlivé podněty a reagovat na ně a FAWC podporuje rostoucí vědecký konsenzus o tom, že ryby zažívají bolest.“

Dr. Culum Brown z Macquarie University zhodnotil téměř 200 výzkumných prací o kognitivních schopnostech a smyslovém vnímání ryb. Věří, že stres, který ryby zažívají, když jsou vytaženy z vody do prostředí, ve kterém nemohou dýchat, může dokonce překročit stres lidského tonutí. „Na rozdíl od tonutí u lidí, kdy umírají asi za 4–5 minut, protože z vody nedokážou extrahovat žádný kyslík, ryby mohou vydržet mnohem déle. Je to většinou dlouhá a pomalá smrt“.

Rybáři možná o tom nechtějí přemýšlet, ale rybaření není nic jiného než krutý krvavý sport. Když jsou ryby nabodnuty na rybářský háček a vytrženy z vody, není to pro ně hra. Mají strach, pociťují bolest a bojují o život. Michael Stoskopf, profesor vodních živočichů, volně žijících živočichů, zoologického lékařství a molekulární a environmentální toxikologie na North Carolina University řekl: „Bylo by neopodstatněnou chybou předpokládat, že ryby v těchto situacích nevnímají bolest jen proto, že jejich reakce neodpovídají těm, které jsou obvykle vidět u savců vystavených chronické bolesti.“

Dr. Culum Brown ještě na základě výsledků svých studií dodává že: „Bylo by pro ryby nemožné přežít jakožto pro kognitivně a behaviorálně komplexní zvířata, kterými jsou, bez možnosti cítit bolest.“ Dále dodává, že „potenciální krutost“, kterou my lidé způsobujeme na rybách „je ohromující.“

Převzato z: www.peta.org

Přeložila: Kristýna Dobšínská, Kolektiv pro zvířata

 

Pokud nesouhlasíte s tím, co se na Vánoce děje kaprům, přijďte to dát najevo na Pochod za Kapry, který se uskuteční 12. 12. 2019 v Praze a v Brně:

Praha: https://www.facebook.com/events/958117934546231/

Brno: https://www.facebook.com/events/512176109363865/


Vytisknout   E-mail